Postoupení pohledávky — jak funguje

Věřitel nemusí pohledávku nutně vymáhat sám. Jednou z možností je pohledávku postoupit — převést na jinou osobu, která ji pak vymáhá nebo drží ve svém portfoliu. Postoupení pohledávky (cesí) se v praxi využívá jak pro prodej problematických pohledávek, tak i jako součást obchodního financování.

Co je postoupení pohledávky

Postoupení pohledávky (cese) je právní jednání, při němž původní věřitel (postupitel) převádí svou pohledávku na nového věřitele (postupníka). Od okamžiku postoupení se postupník stává novým věřitelem a má právo po dlužníkovi požadovat plnění.

Pro platné postoupení není v běžném případě nutný souhlas dlužníka. Dlužník sice musí být o postoupení informován, ale může se bránit jen v zákonem a smlouvou vymezených případech. Pohledávku nelze postoupit, pokud by to odporovalo dohodě stran nebo pokud by změna věřitele odporovala povaze pohledávky.

Postoupení může být úplatné (prodej pohledávky za cenu nižší než nominál) nebo bezúplatné (darování pohledávky). V praxi se setkáváme nejčastěji s úplatným postoupením, zejména u problematických nebo těžko vymahatelných pohledávek.

Jak postoupení pohledávky probíhá

Postoupení pohledávky obvykle zahrnuje tyto kroky:

1. Dohoda postupitele a postupníka — strany se dohodnou na podmínkách převodu, zejména na identifikaci pohledávky, ceně (u úplatného postoupení) a případných zárukách.
2. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávky — zpravidla písemně, s jasným popisem postoupené pohledávky (kdo je dlužník, jaká je výše pohledávky, z čeho vznikla).
3. Oznámení dlužníkovi — dlužník musí být o postoupení informován. Oznámení může provést postupitel nebo postupník. Dlužník ví, komu nově plnit.
4. Předání dokumentace — postupitel by měl předat postupníkovi veškerou dokumentaci týkající se pohledávky: smlouvu, faktury, korespondenci, uznání dluhu apod.

Co přechází spolu s pohledávkou

Postoupením pohledávky zpravidla na postupníka přecházejí i veškerá příslušenství a zajišťovací práva. To znamená, že postupník obvykle získá:

• Právo na úroky z prodlení (od doby prodlení dlužníka).
• Zástavní práva váznoucí na postoupené pohledávce.
• Nárok na smluvní pokutu, pokud ji původní smlouva obsahovala.
• Právo ze záruky nebo ručení, bylo-li sjednáno.

Přesný rozsah toho, co postoupením přechází, záleží na znění smlouvy o postoupení pohledávky. Je proto vhodné rozsah postoupení ve smlouvě výslovně vymezit.

Kdy věřitel zvažuje postoupení pohledávky

Postoupení pohledávky přichází v úvahu v různých situacích:

• Věřitel chce okamžitou likviditu — pohledávka na něj váže kapitál, ale vymáhání by trvalo měsíce nebo roky. Prodejem pohledávky (byť se slevou) získá peníze ihned.
• Věřitel nechce nést riziko nevymožení — zejména u dlužníků, kteří jsou v insolvenci nebo mají platební potíže.
• Věřitel chce vymáhání přenechat specialistům — inkasní agentury a specializované společnosti mají nástroje a kapacity, které běžný věřitel nemá.
• Správa portfolia pohledávek — u firem s větším objemem pohledávek může být jejich pravidelný prodej součástí finančního řízení (factoring).

Cena, za kterou lze pohledávku prodat, závisí na mnoha faktorech — stáří pohledávky, finanční situaci dlužníka, dostupné dokumentaci a pravděpodobnosti vymožení. Starší a méně doložené pohledávky se prodávají výrazně pod nominální hodnotou.

Factoring jako zvláštní forma postoupení

Factoring je speciální forma postoupení pohledávek, při níž firma průběžně prodává (postupuje) factorovi — specializované finanční společnosti — své pohledávky z obchodního styku. Factor vyplatí velkou část hodnoty pohledávky ihned po dodání a zbývající část po inkasu od dlužníka.

Factoring tak firmám pomáhá překlenout dobu splatnosti faktur a udržet likviditu, aniž by musely čekat na platbu od odběratelů. Obvykle se využívá u firem s opakujícími se obchodními vztahy a většími objemy pohledávek.